Skřeti III - od odvahy ke svobodě

Liška byla hladová a naštvaná. Neuměla spočítat kolik zim se vystřídalo nad její norou, ale za celou dobu co tu v lese žila to křehoučké masíčko neochutnala. Slýchávala svou starou tetu, že její dědeček ulovil toho mrňavýho člověka. Lišky nevěděly, že skřeti nejsou lidi. A lidé nevěděli, že skřetí život a jejich vztahy jsou ne lidské. Ta poslední slova každý z nás chápe jinak, podle svého stupně intoušství. Lišky tradují, že prý ani žluťoučké kuřátko z vesnice za lesem nebo vypasená myš se skřetovi nevyrovná. Stačily tři skoky k potůčku, kde se pro ni chladila svačina. Když se odrazila podruhé, nechápala, co se děje.

Voda v potoce byla chladivá a Bambulák se do ní nořil velice opatrně. Toto místo v proudící vodě, kam se skřeti střídavě v horkých dnech chodili osvěžovat, bylo jediné místo v potoce, na kterém mohli  bez obav zavřít oči, nechat se omývat proudem a snít. Když se lišce sevřelo drátěné oko na huňatém krku a uvolnil se kolík bránící narovnat se mladému pružnému stromku, ušklíbl se dnes Bambulák podruhé. Lidský Bambulák se šklebí pořád, ale to není jeho chyba, ale úděl jeho tváře, kterou akceptovali v Americe i EU.

Liščin let byl  prudký a krátký. Teprve ve své noře stáhla prackama drátěnou smyčku přes hlavu. Někteří velcí lidé chodili po lese s kovovou tyčí, která práskala a kouřilo se z ní. Z té měla hrůzu, stejně jako zatoulaní psi z vesnice. Teď však nevěděla čeho se má bát, přesto stáhla ocas pod sebe a kňučela  v nejtmavším koutě svého pelechu. Bambulák tušil, že lišce bude trvat několik dní, než zapomene na svůj letecký den útočníka. Přesto vylezl z potoka, zvedl klobouk ze země a vydal se k pařezu. Cestou potkal vracejícího se Tajtrdláka s kořínky v nůši a motykou v ruce. Takovouhle  práci by ten lidský Tajtrdlák neviděl ani ve svém snu na posteli svého floridského bytu.

Trdlodlák už chystal nářadí. Když z dálky viděl  rezatici svištět vzduchem a kmitat vršek jednoho ze stromků u potoka, napadlo ho, že dnes nebude jen pasti kontrolovat. Je pravda, že v roli člověka by Trdlodlák raději držel v rukách srp a kladivo. Ta hloupá liška otrávila den všem, kdo žili pod pařezem. Museli stáhnout rumpálem vršek stromu, rumpál byl těžký a dopravit ho k potoku byla vždycky pěkná fuška. Než začali točit klikou rumpálu, vylezl Trdlodlák do vršku stromu a připevnil k němu pevný provaz. Po provaze slezl dolů. Trdlodlák v říši lidí by na něm zhoupnul třídního nepřítele v jakékoli době, pokud mu v tom nebrání demokratická svoboda. V tu dobu jen čekají na vzrůst počtu nespokojených závistivců a rozšíření rovnostářství.

Druhý konec provazu připevnil Bambulák k bubnu rumpálu, který mezitím pevně příkurtovali ke kmeni vedlejšího stromu. Stáhnout vršek stromu k zemi, připevnit jej přes spouštěcí kolík ke kořenu, upevnit novou drátěnou smyčku a  dobře ji zamaskovat, zkrátka připravit past na lišku nebyla žádná sranda. Když měli hotovo, chladili se v proudu potoka a přemýšleli, jak se lišky zbavit navždy. Zažili jste někdy, že by lidé všichni do jednoho se chtěli zbavit svého nepřítele?  Ne, protože Tajtrdláci včetně Trdlodláků by se spojili úplně s každým, i nečlověkem (Marťanem), kvůli své výhře.

Od lišky se musí sami osvobodit a také ví, že báchorkám o chytré lišce věří jenom hloupí velcí lidé ve vesnici za lesem, kterým liška krade slepice, kuřata, salám, škvarky, smradlavý sýr a jiné dobroty a občas dětem čtou o její vychytralosti pohádky. Chladivá voda odnesla únavu z jejich těl a nechala vyrůst hladu, který později všem zahnal Smradlák. Udělal placky s jahodovou marmeládou. Ale ten druhý hlad, hlad po svobodě zůstal.

třetí z osmi