Morálka jako kabát

Pokud uslyšíte kteréhokoliv politika mluvit o morálce, zbystřete svoji pozornost. Přestože vy o své morální převaze nad ostatními sousedy a jinými lidmi nepochybujete, objektivně jste mimo, protože se může stát, že svůj morální kabát svléknete a pověsíte na věšák. Stejně jako politik.

Mnoho lidí je skálopevně přesvědčeno, že charakterně morální jedinec je zárukou ke změně společnosti, do které vleze. Je jedno jestli je ta společnost malá, jako třeba dobrovolní hasiči či myslivecké sdružení mrňavé obce, nebo celá společnost České republiky, která je řízena a determinována spolkem politických stran u moci a ostatními stranami v parlamentu a v senátu. V každé společnosti jsou nejenom lidé, ale i vztahy mezi nimi a peníze, kapitál, majetek a korupce.

O korupci čteme a slyšíme každý den, když se probudíme, otevřeme tištěný nebo webový tisk, nebo pokud pustíme rádio či televizi. Jakmile je jakákoliv korupce objevena, označena, charaktrizována a dokonce policejně šetřena a nakonec soudcem odměněna, musí být personifikována. Potom v base sedí Rath, Pekárek, Novák a další a další. Nebo k obvinění nedojde a my korupčníky bez trestu jenom známe. Ti všichni obvinění a odsouzení pověsili svůj morální kabát někde na věšák, protože vstoupili do systému, který jim ten věšák nabídnul.

Stává se, že morálně charakterní jedinec jako politik slíbí ve volbách potřebnou změnu ve společnosti (nebo v politické straně), ale neudělá ji, protože naopak ten systém ve společnosti toho jedince zformuje do podoby, která ji vyhovuje. Pokud se jedinec nepodvolí, pověsí ho systém na věšák i s tím morálním kabátem. Připoměli mi to autoři (Ryska, Průša), kteří ve svém článku "Co je příčinou korupce" ve Vikendu Dnes zmínili několik pokusů na skupinách lidí. Z těch pokusů vyplývá, že vlivem systému se z morálně kvalitního člověka stane tyran, zloděj, podvodník, nečestně jednající padouch a vypočítavý korupčník.

Žádný z vás, který tomu nevěří si možná nedokáže představit výsledek jednoho z experimentů (1971, psycholog P.Zimbardo, univerzita Stanford, USA), pokud by byl proveden za stejných podmínek na poslancích českého parlamentu v roce 2013. Všichni poslanci by se rozdělili na dvě skupiny, 50 z nich by plnilo roli bachařů (každá strana by vybrala 10) a ze 108 by se stali muklové (z experimentu jsem radeji vyloučil ženy).  Podmínky jako v původním experimentu: dozorci uniformy, muklové vězeňské mundůry s osobními čísly a na hlavu punčochy, aby měli stejný účes (kdyby je vyholili bylo by to lepší). Experiment má trvat týden v prostředí podobném nápravnému zařízení a začíná příjmem muklů se vstupní zdravotní prohlídkou, vysvětlením jak se hlásit, jaké příkazy plnit a pochodováním. V noci  poplach s přepočítáváním.

Původní experiment se vzdělanými lidmi (studenti) bez kriminální minulosti dopadl katastrofálně. Vězni se druhý den vzbouřili, odmítali plnit rozkazy a zabarikádovali se v celách, bachaři sami od sebe krutě potlačili vzbouřence, nasadili odvetu a začali trestat. Už vidím jak Škárka s Lobkowiczem nutí Jandáka dělat kliky a šlapou mu na záda, nebo Grozpič s Gazdíkem nutí Grebeníčka, aby se namazal mejdlem na podlahu a stoupl si pod studenou sprchu. Drábek a Dolejš dostanou nažrat jenom, když na někoho něco prásknou (kolik dostal při poslední korupci) a Johna s Křečkem vůbec bachaři nepustí na hajzl, protože se málo fackujou. Myslím, že bychom se divili, jaké zvrácenosti by natočily skryté kamery v tomto experimentu u českých poslanců, kde se celkem slušný, čestný a inteligentní člověk promění vlivem systému, který poskytuje absolutní moc.

Druhým experimentem dosvědčujícím vliv systému na člověka je důkaz toho, že za krádeže, nečestnosti a korupci nemohou jenom ti "vyvrhelové", na kterých je to vidět, ale pokud neexituje účinná a jednoduchá kontrola, trčí to v každém člověku jako v koze. Experiment, který přinášel odměnu účastníkům (2012, Dan Ariely, izraelský profesor psychologie a behaviorální ekonome, Duke University, USA), pokud splnili určité matematické příklady správně. Polovina účastníků byla kontrolována, kolik úkolů splnili, druhá polovina ne a hodnotili se sami. Všichni bez kontroly podváděli. Podle dalšího experimentu před zamčenými dveřmi podle D.Arielyho existuje 1% lidí, keří ten zámek překonají v každém případě vždycky a 1% lidí, které to ani nenapadne a zbytek 98% by tam vlezlo, kdyby tam ten zámek nebyl.

Pokud si přiznáme, že tyto výzkumy mají opravdu vliv na skutečné politiky, kteří se před námi nejenom u voleb natřásají jako čestní, svobodní, nezpochybnitelní, křišťálově čistí a vizionářští, nemůžeme se divit, co se s nimi nakonec stane vlivem současného postsocialistického systému. Žádný jedinec sám systém nezmění. Svůj morální kabát politici nakonec pověsí na ten systémový věšák a ostatní lidé si před nimi zklamaně uplivují. Pravdou je, že vše co vyleze negativního z lidí, pochází ze špatně nastaveného systému a nabízených lákavých příležitostí bez dobré kontroly zámků v systému, které lidé u moci nesmí překonat, protože pak se z nich stanou korupční hajzlové.

Nejodpornější korupční systém u nás byl reálsocialistický, protože komunismus jako systém nefunguje vůbec. Totalitní systémy nelze změnit a napravit vnitřně vůbec, protože ti co se o to pokusili (s lidskou tváří) byli nahrazeni (normalizátory) a potrestáni změnou postavení v systému.  Naštěstí došlo ke zhroucení systému vnějším vlivem, jen ten přerod na demokratickou svobodnou společnost je u nás i po 20ti letech neustále poznamenán chybně nastavenými zámky a kontrolami, které by uhlídaly rozhodování politiků nad tokem peněz vybraných  od občanů a evropských dotací. 

Změna systému k podstatnému omezení korupce v demokratické společnosti je reálná pouze po dohodě větší části zástupců  politických stran, ale u nás to bude reálné asi až s příchodem dalších generací. Protože současní politici (i vracející se) jsou politické zombie a jejich kmotři, kteří v devedesátých letech nosili bílé ponožky a fialové kalhoty, měli býčí šíje se zlatými řetězy, spálili rudé knížky a sešrotovali svoje archivy stb. Nová generace se ale bude muset vyrovnat i s lákavou příležitostí korupčních možností reálného evropského socialismu, jehož příchod je v EU daleko snazší, než demontáž reálného socialismu po roce 1989 u nás.

21.3.2013

 galerie Mirka Picka